Literární archiv Památníku národního písemnictví - Valenta Edvard

Vyhledávání:
EDVARD VALENTA
(1901 - 1978)

Narodil se 22. 1. 1901 v Prostějově, zemřel 21. 8. 1978 v Praze.
Básník, prozaik a publicista.
Edvard Valenta se narodil v Prostějově 22. 1. 1901. Oba rodiče zemřeli brzy po jeho narození, a proto vyrůstal v rodině svého strýce, majitele prostějovské továrny na hospodářské stroje (ten se později stal předobrazem ředitele Kameníka v románu Jdi za zeleným světlem). Po maturitě na prostějovském gymnáziu začal studovat strojní inženýrství na brněnské technice. Školu však nedokončil a po několika příležitostných zaměstnáních nastoupil jako stenograf do brněnské rekce Lidových novin. Později působil v jejich olomoucké a pražské pobočce, od roku 1929 opět v Brně. Psal jak denní zprávy a reportáže, tak soudničky, činoherní kritiky a sloupky. Nakonec se stal vedoucím kulturní a literární rubriky. V letech 1936 - 1937 cestoval za finanční podpory J. Bati jako reportér po USA, Kanadě, ostrovech Západní Indie, Britské a Holandské Guyaně a Madeiře, roku 1939 navíc provázel Baťu během jeho cesty po USA. V roce 1940 byla Valentovi zakázána novinářská činnost. Žil jako spisovatel z povolání nejprve v Praze, pak ve Voznici u Dobříše. Po válce se stal redaktorem Svobodných novin, týdeníku Dnešek a Knihovny Svobodných novin. V únoru 1948 musel zaměstnání opustit, koncem roku byl jako přítel F. Peroutky zatčen a půl roku vězněn. Po propuštění se živil psaním komentářů ke krátkým filmům, v 50. letech se stal opět spisovatelem z povolání.
Valentova prozaická tvorba je úzce spjata s jeho novinářskou profesí. Společně se svým redakčním kolegou B. Golombkem zpracoval vzpomínky dobrodruha a cestovatele Eskymo Welzla. Vycházely jednak na pokračování pod názvem Vzpomínky polárního dobrodruha, beletrističtější podobu pak získaly v knize Ledové povídky, kde se autoři snažili věrně reprodukovat osobitý jazykový projev moravského světoběžníka. Z amerických zkušeností vytěžil Valenta několik cestopisů (Světem pro nic za nic, Nejkrásnější země) a vzpomínkovou reportáž Žil jsem s milionářem o cestě s J. Baťou. Řada povídek, psaných původně pro LN, byla sestavena do souborů Lidé, které jsem potkal cestou a Kouty srdce a světa. Neúspěšné africké výpravě E. Holuba je věnován román Druhé housle. Po válce vydal Valenta román Kvas a v roce 1956 rozsáhlý román Jdi za zeleným světlem. Tento příběh intelektuála, který se v době války přestěhuje na venkov a zde je vtahován do protiokupační činnosti, vzbudil značnou pozornost. Vyrovnává se s otázkami života v nesvobodě a značně se vymyká tehdejším ideologickým i uměleckým normám. Novela Trám a psychologický román Dlouhán v okně jsou poslední díla vydaná za autorova života. Posmrtně vyšel ještě román Žít ještě jednou, komplikovaný příběh několikanásobné vraždy, vyprávěný úspěšným hudebníkem.
Fond E. Valenty je v literárním archivu Památníku národního písemnictví uložen ve 3 kartonech pod přírůstkovými čísly, 40/56, 115/68, 16/69, 48/69, 73/71, 119/72, 90/77, 107/77, a 90/2001. Zahrnuje časové období 1920 – 2001. Je to pouze o fragment spisovatelovy pozůstalosti, větší část materiálů je dosud ve vlastnictví Valentovy rodiny. Důležitou částí fondu jsou rukopisy některých románů a povídek (Žít ještě jednou, Trám, Poklad na Dubině a další), esej K pramenům umění a několik rukopisných svazků básní, z nichž byl dosud publikován pouze jeden výbor. Fond dále obsahuje odeslanou korespondenci, adresovanou přítelkyni Juráškové a jednomu ze spisovatelových čtenářů. Zajímavostí je několik stránek psaných těsnopisem a připojených k některým prózám a svazkům básní. Zachycují Valentovu kuriózní zálibu – vytvoření vlastního těsnopisu, dnes bohužel pro nás už nesrozumitelného.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace