Národní archiv - Zemský výbor - železniční oddělení

Vyhledávání:
I. Vývoj původce

               I.1. Místní dráhy - podmínky a zabezpečování stavby a provozu

       Se stavbou místních drah bylo v Čechách započato ve větším rozsahu v 90. letech minulého století. Jako krátké spoje měly doplňovat hlavní železniční síť, měly sloužit rozvoji průmyslu a zemědělství. Státní správa se snažila už od 60. let 19. století pomoci hospodářskému rozkvětu i těch krajin, jimiž hlavní trať neprocházela, a to podporou stavební činnosti, zejména snižováním administrativních a technických požadavků při zakládání a provozování železnic. Vznikl nový typ dráhy nižšího řádu, dráhy sekundární či lokální - místní. Všeobecné zásady o místních drahách byly v rámci celého Rakouska stanoveny poprvé zákonem č.56/1880 říšského zákoníku z 26. května 1880. Zákon určoval výhody poskytované místním drahám tím, že připouštěl úlevy při stavbě, vybavení i provozu, osvobozoval je od poplatků, na 30 let zprošťoval daní. Finanční podporu však tento zákon nezaručoval všeobecně, ale musela být pro každý jednotlivý případ zajištěna zvláštním zákonem. Další zákon týkající se této záležitosti byl vydán 17. června 1887 (č. 81/1887 říšského zákoníku), byl v podstatě stejného obsahu jako předchozí a platil až do konce r.1894. Na jeho místo nastoupil pak zákon č. 2/1895 říšského zákoníku z 31. prosince 1894 o železnicích nižšího řádu, jehož platnost se udržela po dlouhá léta, o všeobecně platné přímé finanční podpoře ze strany státu se v něm však také nehovořilo. V Čechách probíhalo od r.1890 jednání o podpoře místních drah, jehož se zúčastnil i Zemský výbor. Dne 17. prosince 1892 byl vyhlášen Zákon o zvelebení železnictví nižšího řádu (č. 8/1893 zemského zákoníku), který ponechával sněmu volbu mezi několika způsoby podpory těmto drahám. Bylo uvažováno jednak o hmotné podpoře soukromých železnic, jednak o provádění drah samotnou zemí. V prvém případě pak byla předpokládána možnost podpory buď zárukou zúročení a splacení prioritních akcií nebo poskytnutím zemské zápůjčky. Zemský výbor se přikláněl k variantě zemských drah, sněm se však přiklonil k systému záručnímu, právě tak Zemská železniční rada.
       Nakonec bylo tedy při provádění uvedeného zákona z r.1892 přihlíženo pouze k systému drah zaručených (garantovaných) a předpisy týkající se zřizování zemských drah zůstaly nepoužity. Pouze v jediném případě bylo pak použito ustanovení o převzetí stavby dráhy na účet železničního podniku. Při posuzování návrhu tohoto zákona poukázala vláda též na možnost zabezpečit dráhy v Čechách i zárukou státní a vyslovila ochotu tuto záruku některým prováděným drahám poskytnout, pokud země převezme část kmenových akcií. Zemský výbor i sněm na tuto nabídku přistoupily.
       Vedle podpor záručních, poskytnutých na základě zákona ze 17.12.1892, byla tedy sněmem povolena i řada příspěvků k převzetí kmenových akcií drah podporovaných zárukou státní, na něž se však předpisy tohoto zákona nevztahovaly. Nevztahovaly se ani k některým jiným způsobům podpory - např. příspěvky á fonds perdu (do tzv. „ztraceného fondu“) nebo menší zúročitelné půjčky - které vyjímečně byly též sněmem povolovány. V důsledku provádění zemského zákona připadly Zemskému výboru důležité a rozsáhlé úkoly. Aby poskytováním zemské záruky netrpěly příliš zemské finance, vyhrazoval si Zemský výbor veliký vliv na zhotovování projektů a rozpočtů těchto drah, zúčastňoval se svými zástupci na jednáních různých komisí, ovlivňoval financování podniků a opatřování peněz, zadávání staveb i dodávek, řízení stavby atd. Dále dohlížel na uzavírání provozních smluv a konečně i na akciové společnosti místních drah, zaručených zemí, jež vznikly po uvedení dráhy do provozu a byly sdružením jedinců, kteří uložili do dráhy svůj kapitál. Řada těchto úkolů se vymykala dosavadní činnosti Zemského výboru i vznikla proto potřeba zřízení nových orgánů. Bylo jednáno o zřízení Zemské železniční rady, jako poradního orgánu Zemského výboru v železničních otázkách, jež byla po prozatímním jmenování ustanovena definitivně 11. února 1895. Její členy i náhradníky jmenoval Zemský výbor a to: 7 členů dle vlastního uznání, další na návrhy obchodních a živnostenských komor a Zemědělské rady. Zemská železniční řada dávala svá dobrozdání ke všem významnějším akcím Zemského výboru v tomto směru. Mimo záležitostí finančních a technických se zabývala i přípravou programu sněmovních jednání a každoročně podávala svá vyjádření o projektech. V rámci své organizace svěřil Zemský výbor železniční záležitosti referentovi a příslušným úředníkům V. odboru (práce administrativní, organizační, finanční a konceptní).
       K obstarávání rozsáhlých technických prací bylo zřízeno technické železniční oddělení, jehož provizorní organizace byla schválena zemským sněmem 18. ledna 1894 a 11. února 1895 byl jmenován definitivní ředitel železničního oddělení. Dalším pomocným orgánem Zemského výboru při řízení železničních záležitostí byl účetní odbor, který byl r.1897 zřízen jako expozitura účtárny. Zabýval se, jak už z názvu vyplývá, účetní agendou spojenou s místními drahami. Byl součástí Zemské pokladny a účtárny, avšak sloužil Zemskému výboru a jeho železničnímu oddělení, k němuž byl organizačně přiřazen. Těžiště zemské akce k podpoře místních drah spočívalo tedy v drahách zemí zaručených, jimž se země zaručila za zúročení a splácení většiny zařizovacího kapitálu. Základní akciový kapitál opatřovali místní zájemci - okresy a obce, ale i jednotlivci, většinou z řad místních bohatých průmyslníků a statkářů. Ti upisovali kmenové akcie podniku, jež byly skládány u Zemské banky. Zbývající náklad byl uhrazován hypotekární půjčkou, na jejíž 4% zúročení a splácení v 75 letech se zaručovala země na základě sněmovního usnesení. Sněmovní usnesení ke každému projektu obsahovalo i zmocnění pro Zemský výbor k zabezpečení záruky. Záruka byla zabezpečována záruční (garanční) smlouvou uzavíranou mezi Zemským výborem a podnikateli (koncesionáři) dráhy. Zemskému výboru je v ní vyhraženo hospodaření s penězi podniku a vliv na stavbu i provozování dráhy, sám se uvoluje zapravit eventuelní schodek. Zápůjčku poskytovanou Zemskou bankou podpisovala země jako ručitel a plátce. Přípravné práce ponechával Zemský výbor stavebnímu družstvu za paušální obnos, vyhrazoval si ale svůj vliv na ně. Projekty byly družstvem zadávány odborníkům, avšak Zemský výbor si vyhrazoval schválení smluv s projektanty, vyhradil si i vliv na jejich vypracování a projekty podrobně zkoumal po stránce technické a komerční i je upravoval. Zemský výbor byl vždy také zastoupen při všech železničních komisích trati a byl hlavním účastníkem při jednání o koncesi. Na něm záviselo i zadání stavby, jež bylo podmíněno složením všech příspěvků místních zájemců. Zemský výbor upravil i stavební podmínky, typové plány a po dobu stavby vykonávali dozor trati inženýři železničního oddělení. Po dokončení stavby se zúčastnil pochopitelně i kolaudace.
       Po uvedení dráhy do provozu byla po určité kratší či delší době zřizována akciová společnost, na niž přecházela dosavadní práva koncesionářů a na kterou měl Zemský výbor značný vliv. U zemí zaručených drah mohl delegát Zemského výboru uplatnit právo veta a také u ostatních měl svého zmocněnce. Schvaloval stanovy společností apod. a obstarával za poplatek jejich správní (společenstevní) agendu.
       Provozování vystavěné dráhy bylo předáváno většinou hlavním drahám, s místními drahami sousedícími, a to za náhradu skutečných výloh a nelišilo se v podstatě způsobem svého provozu od jiných drah. Pokud se týká drah zaručených státem, podílela se na nich země jako majitelka velké části akcií. Spisy týkající se těchto drah objevují se tedy rovněž, i když z jiných důvodů, mezi spisy Zemského výboru. S jejich akciovými společnostmi neměl však Zemský výbor nic společného. Teprve po skončení první světové války, v rámci nostrifikace akciových společností, byly spisy těchto společností vedené Rakouským úvěrním ústavem pro dopravní a veřejné půjčky (Österreichisches Creditinstitut für Verkehrs und öffentliche Anlehen Wien) předány v roce 1920 do Prahy, kde je převzal Zemský výbor a v dotčené agendě pokračoval.

       I.2. Železniční oddělení Zemského výboru - organizační struktura a činnost.

       Jak bylo již řečeno, při Zemském výboru vzniklo v letech 1894-1895 technické železniční oddělení k obstarávání rozsáhlé agendy související s místními drahami, tj. zejména s technickými záležitostmi těchto drah. Železniční oddělení, jež bylo podřízeno příslušnému referentu Zemského výboru, mělo v jeho rámci značně samostatné postavení a rozsáhlou kompetenci. V jeho čele stál ředitel, jako definitivní úředník od února r.1895. Ostatní úředníci zůstali v počátcích provizorními, ale jejich počet se neustále zvyšoval. Roku 1898 byl jmenován definitivně zástupce ředitele a 3 další úředníci. Později pak byli ještě další úředníci jmenováni jako definitivní a byl jmenován i ředitel pro komerční službu. V r. 1900 mělo oddělení už 62 úředníků, později jejich počet opět mírně klesl.
       V r.1896 byla Zemským výborem vydána pro železniční oddělení instrukce. Železniční oddělení bylo považováno za pomocný orgán Zemského výboru, podávající technická a komerční dobrozdání o projektech, vykonávající technické přípravy ke stavbě, dohled na stavbu atd. Oddělení dělilo se na několik odborů. Byly to:
odbor konceptní;
odbor technický, který vedl technickou část agendy, jeho zaměstnanci se zúčastňovali komisí na tratích a jiných jednání, zkoumali projekty, vykonávali stavební dozor. Dále se odbor zabýval objednávkami některého stavebního materiálu, účastnil se kolaudací, vedl technickou část agendy akciových společností místních drah zemí zaručených apod.;
odbor komerční, zabývající se revizí provozních účtů místních drah, tarify, jízdními řády, dopravními programy, komerčními šetřeními o projektovaných drahách, statistikou apod.;
odbor účetní, zabývající se všemi účetními pracemi souvisejícími se železniční agendou Zemského výboru a železničního oddělení. Vedl i účetní záležitosti akciových společností. Jak bylo již řečeno, byl tento odbor vlastně expoziturou Zemské pokladny a účtárny při železničním oddělení Zemského výboru;
odbor kancelářský, který kancelářsky vedl spisy docházející na železniční oddělení a příslušné knihy. Zároveň vedl záznamy správních rad a tiskopisy. Železniční oddělení podávalo Zemskému výboru svá vyjádření, dobrozdání a návrhy v záležitostech železničních a samo vyřizovalo záležitosti týkající se železniční agendy na základě zmocnění Zemského výboru. Mělo oprávnění v oboru vlastní agendy jednat ústně i písemně s železničními podniky, projektanty, podnikateli staveb a jinými stranami zúčastnícími se stavby. Oddělení mělo vlastní výpravnu a spisovnu, podřízené, spolu s protokolem, řediteli železničního oddělení. Bezprostředně je řídil příslušný kancelářský úředník Zemského výboru.
       Železniční oddělení Zemského výboru bylo jako samostatné oddělení zrušeno v r.1925, což souvisí se zestátněním místních drah zaručených zemí a státem zákonem č.156/1925 Sb. Agenda přešla na ministerstvo železnic, právě tak někteří z úředníků železničního oddělení. Úřadování týkající se železničních záležitostí, resp. místních drah, dobíhá však při Zemském výboru až do konce jeho vlastní existence, tj. do r. 1928 a některými jeho pozůstatky se zabýval ještě později i Zemský úřad.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace